Živé Příběhy – Literárně dramatický večer

17:00 – Honza Sviták dětem

Beseda s úspěšným autorem dětských knih

18:00 – „Dřevěný zámeček“

Děti hrají dětem – představení divadelního souboru ZUŠ Uh. Brod

18:30 – 21:00 „Knihovna žije příběhem“

Prohlídka neveřejných prostor knihovny, tvořivé dílny pro děti, táborák

16:45 – Slavnostní zahájení festivalu

Uctění památky prof. Antonína Václavíka a manželů Haluzových, proběhne před budovou ZŠ Pozlovice

17:00 – „Vitajte u nás“ Zahajovací vystoupení 27. ročníku festivalu

FS Leluja (Provodov)

FS Malé Zálesí (Luhačovice)

FS Doubravjánek (Doubravy)

DFS Barunka (Česká Skalice)

Taneční kroužek při ZŠ v Suché Lozi

14:30 – 16:00 „Snění“ Program je volným pokračováním čtvrtečnímu programu festivalu a je věnován připomínce 30 výročí úmrtí básníka Jana Skácela.

DS Klobučánek (Valašské Klobouky)

DFS Fěrtúšek (Strážnice)

DFS Barunka (Česká Skalice)

FS Leluja (Provodov)

16:00 – Vyhlášení vítěze soutěže Vesnice roku 2019

10:30 – Slavnostní mše svatá za účasti krojovaných s děkováním za úrodu

14:15 – Průvod krojovaných se zastávkami a krátkou prezentací účastníků

15:00 – „Dva životy, jeden svět aneb místa mého života“ galakoncert účastníků na hlavním pódiu

Program je věnován připomínce 60 výročí úmrtí profesora Antonína Václavíka a D. Karla Pavlištíka.

DMFS Kalužiar (Martin – Slovensko)

DFS Skaličánek (Skalica – Slovensko)

DFS Šternovjanek (Újezd u Brna)

DFS Hradišťánek (Uherské Hradiště)

FS Leluja (Provodov)

FS Malé Zálesí (Luhačovice)

Jan Skácel

moravský básník, prozaik a autor poezie pro děti

(* 7.2.1922 Vnorovy – + 7.11.1989 Brno)

V letošním roce si připomínáme třicet let od úmrtí básníka Moravského Slovácka. Díky své poetice jej můžeme považovat za pokračovatele nám neznámých autorů lidových písní. Tak jako lidová píseň, tak i Skácel ve svých básních i prózách zrcadlí každodenní život pomocí mnoha nejrůznějších motivů jistoty a pomocí symboliky, a stejně jako lidová píseň dokáže jedinečně vykreslit a zdůraznit radostné i tragické polohy života. V jeho verších se neustále střetávají protiklady a objevuje se také propast mezi minulostí a současností. Z básní můžeme vyčíst Skácelovo těsné sepětí s domovem a přírodou, které zdůrazňuje mimo jiné pomocí archetypů, kterými jsou například kořeny, voda, strom, domov aj.

O Skácelovi se říká, že je básníkem ticha. I když v básních vypovídá o silné, třeba trochu drásající myšlence, jeho verše nedrhnou, nekřičí – využívá spíše náznaku a výstižných, prostých metafor. Není mnohomluvný – stačí mu malý prostor a pár slov, aby vyjádřil pocit, náladu či obraz, který se nám zdá zcela vlastním a osobním. O to silnější, působivější, je pak dojem z jeho básní. Dotýká se všedních témat, která jsou důvěrně známá, lidská, a přitom se prolamuje k nadosobnímu smyslu – překlene se k hodnotám, jež vzbuzují archetypální představy, možná i dotek náboženské /transcendentní/ skutečnosti. Proto jak jeho sbírky, tak próza, i když znázorňují prosté věci, zanechávají pocit něčeho hlubšího, důvěrného, hluboce známého – a laskavého, dobrého.

V pořadu Československého rozhlasu s názvem Písničky do zápisníku, kdy redaktor Antonín Jančík pokládal známým osobnostem otázku jejich vztahu k lidové písní s žádostí o uvedení nejoblíbenější písně, Jan Skácel za tuto označil píseň „Ej křížu křížu, ukřižovaný, kdo ťa křižoval, Zarazičani …“. A dále k uvedeném dodal, proč právě tato píseň.  „Slyším v ní roviny (louky kolem řeky Moravy okolo Vnorov a Strážnice), senoseč, voňavou trávu“.

Svůj niterný vztah k lidové písni vyjádřil s jedinečnou dávkou sentimentu, jak to uměl mistrně právě on sám následovně: „ Kdykoliv přijde člověk domů (na jeho milované Slovácko), přepadne jej sentiment a je mu líto, kolik ho zase za ten čas ubylo …“.

Ve svých básních popisuje každodenní život pomocí mnoha nejrůznějších motivů a pomocí symboliky, kterou dokáže vykreslit a zdůraznit radostné i tragické polohy života. Základem mnoha jeho básní je nostalgie, smutek a bolest, zklamání nad povrchností každodenního života. V jeho verších se neustále střetávají protiklady a objevuje se také propast mezi minulostí a současností. Z básní můžeme vyčíst Skácelovo těsné sepětí s místem odkud „vzešel“, s jeho přírodou, ale i s generacemi které nám předcházely a zanechaly svůj odraz ve všem, co nás obklopuje. Stačí se jen rozhlédnout s očima Jana Skácela

Na slova některých jeho básní složil Jiří Pavlica z Hradišťanu písně do alba O slunovratu a alba Vteřiny Křehké.

Antonín Václavík

Zakladatel moderní etnografie

(* 12.7.1891 Pozlovice – + 4.12.1959 Brno)

Láska k rodnému kraji a lidové kultuře se neprojevuje slovy ale činy. Tak by bylo možno charakterizovat osobnost Antonína Václavíka, od jehož náhlého úmrtí v letošním roce uplyne šedesát let. Narodil se v zemědělské rodině Josefa Václavíka jako nejmladší ze sedmi dětí. Jako jediný mohl v chudé rodině studovat. Studoval na reálném gymnáziu v Uherském Brodě a poté rok studoval v Praze na obchodní akademii. Později již při zaměstnání si doplnil maturitu na klasickém gymnáziu ve Skalici na Slovensku.

Etnografickému sběru se věnoval od mládí a pokračoval po návratu do Luhačovic spolu s bratrem Františkem. Zaměřovali se zejména na oblast Luhačovského Zálesí. Právě jeho zásluhou bylo 28. července 1918 v Luhačovicích otevřeno muzeum s názvem Prozatímní muzeum Slováckého Zálesí, kde vykonával funkci správce. V témže roce inicioval založení Muzejní společnost v Luhačovicích, jejíž byl duší. Ta pokračovala ve sběratelské činnosti bratří Václavíků, díky penězům z veřejných fondů rozšiřovala sbírky a také rozvíjela propagační a osvětovou činnost.

Po vzniku Československa mu byla nabídnuta účast na záchraně lidových tradic na Slovensku. Od roku 1919 zde působil jako zaměstnanec ministerstva školství a národní osvěty a v letech 1934 až 1938 jako vrchní ministerský komisař. Z této doby pochází jeho monografie Podunajská dědina v Československu (1925). Podílel se na zřízení národopisných sbírek v mnoha muzeích, například v Rimavské Sobotě, Piešťanech, Skalici, Turčianském svatém Martině, Bratislavě, ale i Uherském Brodě. Účastnil se třídění národopisných sbírek Pražského hradu a od roku 1922 spolupracoval s národopisným odborem spolku Vesna v Brně. V roce 1939 se vrátil na Moravu, za války působil jako odborný pracovník Slováckého muzea v Uherském Hradišti a mimo jiné také reinstaloval expozici Muzea luhačovského Zálesí do nových prostor.

Pro náš kraj je snad nejvýznamnějším dílem monografie Luhačovské Zálesí jenž završila více než dvacetileté dílo Antonína Václavíka.

Po skončení druhé světové války byl jmenován profesorem národopisu a vedoucím národopisného semináře, který vybudoval na filosofické fakultě brněnské univerzity. Pokračoval též v publikační činnosti, byť s tato činnost narážela na nepochopení tehdejšího režimu. Jeho rozsáhlé aktivity ukončilo předčasné úmrtí a proto jeho poslední kniha Výroční obyčeje a lidové umění byla vydána až posmrtně.

Jen díky jeho soustavnému a trvalému zájmu o věci lidové kultury se nám zachovalo mnoho z jinak rychle mizejícího světa lidové kultury, který naplňoval celý jeho život.

Soubor vznikl v roce 2008 na Provodově nedaleko Luhačovic a za svou krátkou působnost se rozrostl na soubor vícegenerační. Čítá přes 70 členů ve věku od 3 do 55 let a navštěvuje festivaly a slavnosti v blízkém i dalekém okolí. Soubor obnovil řadu zapomenutých tradičních lidových zvyků, které každoročně uskutečňuje na Provodově (Vynášení Mařeny, Chození s létečkem, Králenskou obchůzku atd.). Leluja organizuje bienále vlastního folklorního festivalu Hore Provodovem.
Název a znak souboru je odvozen od mariánského poutního místa Malenisko, které se nachází nedaleko obce Provodov, kde soubor vznikl. Symbolem Panny Marie je bílá lilie, znak čistoty a nevinnosti, v nářečí „leluja“.

Folklorní soubor Malé Zálesí působí v lázeňském městě Luhačovice více než 55 let. Během této doby se v něm vystřídalo několik generací tanečníků a hudebníků. V současnosti je soubor rozčleněn do čtyř tanečních skupin rozdělených podle věku. Nedílnou součástí souboru je také ženský pěvecký sbor a tři cimbálové muziky.

Repertoár souboru vychází z bohatých tradic národopisného regionu luhačovického Zálesí, těžištěm je taneční a písňový folklór, tradiční zvykosloví a výroční obyčeje tohoto regionu. Členové souboru se věnují nejen taneční, pěvecké, herecké a hudební průpravě a udržování tradičních zvyků a obyčejů, ale také rekonstrukci krojových součástek či prezentaci tradičních lidových pokrmů.

V roce 1982 vznikl ve městě Martin, při Domě Kultury„Strojár“ dětský folklórní soubor Turiec. V roce 2001, po téměř 20 letech fungování souboru došlo k jeho rozdělení na dvě části, z nichž jedna nese od roku 2013 název Kalužiar.Dětský a mládežnický folklorní soubor Kalužiar má v současnosti asi 100 členů ve věku od 5 do 18 let. Pracuje pod vedením Evy Dolníkovej, Martiny Harajdičovej, Lenky Gajdošovej a Michala Lašuta a dalších. Nosnou částí repertoáru je domácí oblast regionu Turiec, ale věnuje se i dalším regionům v rámci Slovenska.

Soubor byl založen již v roce 1955 legendárním primášem Hradišťanu Jaroslavem Staňkem. Působí v Uherském Hradišti, centru bohaté etnografické oblasti Moravské Slovácko.

Repertoár souboru vychází z tradic Moravského Slovácka a je přizpůsobován věku dětí.

Soubor každoročně pořádá slavnostní premiéru s daným tématem, v rámci cyklu ,,Hradišťánek uvádí své hosty“ zve každoročně ke společnému vystoupení soubory z blízkého i vzdálenějšího regionu. Samozřejmostí jsou výchovné koncerty pro mateřské a základní školy. V rámci čistoty zachování tradic úzce spolupracuje se Slováckým muzeem.

V současné době má soubor 6 skupin s více než 200 dětmi, ve věku od 4 do 17 let.

Skupina Hradišťánku na festivalu v Luhačovicích má číslo VI, tancují, zpívají a kamarádí spolu již 3. rokem v ní děti ve věku 6-9 let.

Doprovod zajišťuje CM Husličky a písničky při ZUŠ v Uh. Hradišti.

Dětský folklorní soubor Barunka byl založen v září roku 1991 při Domu dětí a mládeže (dnes Středisko volného času) Bájo v České Skalici.

Soubor Barunka nese dívčí jméno spisovatelky Boženy Němcové, která prožila dětství v nedalekém malebném ratibořickém údolí a chodila do školy v České Skalici. Právě v díle této spisovatelky, jsou nejkrásněji popsány zvyky kraje kolem řeky Úpy, a proto je tato kniha často inspirací pro práci souboru.

Členové souboru však neznají obyčeje jen z literatury nebo z provedení na jevišti, ale sami je realizují v jejich původním prostředí a tak přispívají k jejich udržení a kontinuálnímu pokračování tradic.

Hlavní vedoucí souboru je Martina Pavlasová.

DFS Skaličánek působí při Základní umělecké škole Dr. Janka Blaha ve Skalici. Skaličánek je nositelem a uchovavatelem lidových tradic, zvyků a tanců z regionu Skalice a okolí. Jeho počátky sahají až do 60. let 20. století, přičemž od roku 1982 působí nepřetržitě. Vedoucími souboru jsou Mgr. Antónia Chaloupková a Mgr. Radovan Timko a taneční pedagog Petr Vrátil.

vznikl v létě roku 2016. Založily jej Míša Bednářová a Markéta Pospíšilová, které k tomu vedla touha předat radost z lidové hudby a tance nejen svým dětem. Snaží se děti vést k lásce k folklóru, lidovým tradicím a k úctě ke krojům. Soubor je zaměřen především na písně a tance z Brněnska, tedy z oblasti kam patří i Újezd u Brna. V současné době Šternovjánek navštěvuje přes dvacet dětí ve věku od 4 do 7 let.

Mezi akce, kterých se Šternovjánek účastnil, patří například přehlídka dětských folklorních souborů Brněnsko tančí a zpívá, Petropavlovské hody, Folklorní podvečer s Rozmarýnou, Vánoční besídka nebo Farní den v Újezdě u Brna. Kromě toho se také vedoucím souboru podařilo zrekonstruovat dětské kroje naší obce.

založily v roce 1994 tanečnice dospělého souboru Klobučan. V souboru je nyní na 100 dětí ve třech tanečních skupinách a dvou cimbálových muzikách. Mladší děti si hrají, zpívají, poznávají taneční hry, řemesla a zvyky, starší děti se seznamují s tanečními kroky a tanci našeho regionu.

Jednotlivé věkové skupiny se účastní akcí, které pořádá soubor Klobučan ve Valašských Kloboukách. Soubor Klobučánek je častým hostem na festivalech a slavnostech v naší republice i v zahraničí.

Soubor Klobučánek se pravidelně účastní folklorních soutěží. Z regionálních kol postoupil v roce 1997 na národní přehlídku v Zábřehu na Moravě a v roce 2001 na Zemskou přehlídku v Kroměříži. Naši zpěváčci Karel Ovesný, Jan Tarabus a Miroslava Janáčová byli oceněni v národních kolech zpěváčků ve Velkých Losinách.

DFS Fěrtúšek funguje pod orelskou jednotou ve Strážnici. Má tři oddělení. Soubor navštěvují děti od 3 do 14 let. Malé děti se učí základům rytmiky, zpěvu. V jejich repertoáru se objevují dětské hry, říkadla a dětské taneční hry.

Větší děti se učí základním tanečním krokům, které nadále využívají ve svých choreografiích. Ve Strážnici se tančí párový  tanec DANAJ, který se děti postupně učí. Každé oddělení má svou vedoucí. Soubor doprovází CM ZUŠ ve Strážnici. Každoročně se účastníme několika vystoupeních, pro nás je asi nejvýznamnější MFF Strážnice. Letos nás diváci mohli najít ve skanzenu v pořadu: Už jsem obešel celú Moravu a na Bludníku: To nejlepší na konec. Nechyběli jsem ani ve slavnostním průvodu v našem městě. Náš soubor spolu s naší orelskou jednotou pořádá i akce pro maminky nebo vánoční besedování a spoustu dalších krásných akcí.